ROZELY


Proč rozely?

Vždy tvrdím, že co člověku osud naplánoval tak to ho jen tak nemine.
Léta jezním ke známé, která kromě pejsků má na zahradě i voliéru s krásnými papoušky. Pokud se při povídání na ně stočila řeč, říkávala jsem ,,až přestavíme byt a zvětšíme chodbu tak si od vás vezmu mláďata papoušků, teď bych je neměla kam dát."
Ale přišlo léto roku 2003 a k nám na zahradu přiletěl krásný papoušek. Nejen že ho nevyděsili psi, ale když objevil plné krmítko pro ptáky byl evidentně spokojen. Přes den se spokojeně krmil a na noc odlétl někam se ukrýt. Po dvou dnech pozorování jsem zapojila celou rodinu a rozhodla jsem se uprchlíka chytit. Nápadů bylo dost: sítě, podběrák, ovoce nasáklé rumem, hadice s vodou až nakonec zvítězil sklopec. Teď co s ním, nikdo v okolí se k němu nehlásil, po poradě u odborníků jsme zjistily že jsme chytli Rozelu pestrou ,samečka a tak se postavila venkovní klec, společnost mu ze začátku dělali andulky, ale Kukík, jak jsme mu začali říkat podle ranního pokřiku který se nedal přeslechnout, se nudil. Sehnaly jsme mu samičku a Kukík ožil. Mezitím přišla zima a tak musely rozely do rozestavěného bytu, kde už byla i Sonáta se štěňaty. Stísněné podmínky Kukíkům kupodivu vyhovovaly, a tak v letě z budky vykoukla i čtyři mláďata. Nyní je již byt hotov a tak Kukíci s námi zůstaly a dělají nám milou společnost pravidelným raním buzenim.
Jelikož jednoho není nikdy dost, na jedné výstavě jsem se zhlédla v Rozelach Pennantových modrých. Po rodinné poradě ,,tak teda jo ještě jedna voliera se nám sem ještě vejde" jsem od chovatele který rušil chov zakoupila mladý pár a Montíci jak jim říkáme byli doma.

Papouščí mlaďata ve věku 14 dnů a jak se říká celý tatínek že?


Když se urodí, aneb rozely všude.